Dne 7. listopadu 1873 bylo ve městě Kolíně založeno sdružení „Svobodná obec baráčníků“.
Její název byl odvozen od jména hostince, kde se společnost pravidelně setkávala, zvaného „Baráček“. Nešlo tedy o žádné sdružení majitelů malých domků či starých baráků, ale lidí, kteří souzněli s myšlenkou, jež se zrodila v hospodě zvané „Baráček“, i když její oficiální název zněl „U Šleitrů“. Byl to spolek lidí, kteří si dali za cíl uchovávat staré české tradice a zvyky stejně jako původní lidové kroje z Čech, Moravy a Slovenska.
Hlavní podíl na založení baráčnické obce se přičítá Vilému Jindřichu Jankemu, který také požádal o úřední povolení k činnosti spolkové. Toto povolení obdrželi baráčníci v následujícím roce 1874. Myšlenka Baráčnického hnutí se postupně rozšířila téměř do celých Čech. Na přelomu století přicházejí zprávy o založení baráčnických obcí ve Vídni i ve Spojených státech amerických.
V roce 1895 byla společnost přinucena vypracovat své stanovy. Následkem toho se přeměnila ve spolek veřejný, jehož hlavním cílem byla podpora účelů vlasteneckých a dobročinných.
V roce 1926 baráčníci získali do vlastnictví budovu dnešní Baráčnické rychty na pražské Malé Straně. Nejvýznamnější stavební úpravy zde byly zahájeny na samém začátku 30. let s cílem vybudovat ústředí celého spolku. Radikální moderní rekonstrukce provedená v druhé polovině 30. let vtiskla domu podobu typickou pro meziválečnou architekturu.
Baráčníci se spolu s ostatními občany zapojili do poválečné obnovy republiky nejen pracovně, ale i finančně.
V období po roce 1952 se baráčníci pravidelně účastnili každoročního prvomájového průvodu. Tyto průvody představovaly jednu z mála příležitostí, kdy komunistický režim toleroval nošení českých a moravských lidových krojů na veřejnosti.
Dnešní činnost baráčníků se zaměřuje především na udržování starých tradic a zvyků, předvádění lidových písní a tanců v tradičních krojích a organizování zábavných akcí s cílem udržet naživu odkaz českého kulturního dědictví.